Skryté boje o zisky (7. díl)

Strukturální tlak, který popsal předchozí díl, není teoretický. Probíhá v praxi – jen ne jako otevřený konflikt, ale jako skryté, neustále se vyvíjející soupeření mezi prop firmami a tradery. Firmy staví obranné mechanismy proti příliš vysokým výdělkům. Tradeři vyvíjejí způsoby, jak je obejít. Firmy přicházejí s novými mechanismy a tradeři je znovu obcházejí. A tak stále dokola.

A jak obě strany vlastně soupeří?

Veřejná pravidla

Firmy především nastavováním (a některé také neustálými změnami) veřejně publikovaných pravidel, limitů a omezení. Je jich velká spousta, ale vyjmenujme alespoň ty nejběžnější:

• Denní a celkové drawdown limity – nejviditelnější. 5 % denního, 10 % celkového drawdownu znamená, že každý trader, jehož strategie má statistickou anomálii překračující tyto limity, zaplatí ztrátou účtu.
• Ziskové cíle – málokdo si uvědomuje, jak jsou zavádějící. V reálu totiž nutí tradery dosahovat extrémních výsledků. Pokud máte limit celkové ztráty 10 %, tak třeba na $100 000 účtu máte efektivně k dispozici pouze $10 000. Víc si nemůžete dovolit ztratit. To ale znamená, že ziskový cíl, jenž je také 10 % neboli $10 000, vlastně reálně odpovídá zhodnocení o celých 100 % té povolené ztráty (efektivní velikosti účtu). A to už je něco úplně jiného než proklamovaných 10 %.
• Payout caps – zastropování horní hranice výplaty v daném období. Například nejvýše 4 % za měsíc.
• Consistency rule – vyžaduje stejnoměrné zisky. Například nesmíte žádný obchodní den vydělat víc než 20 % celkové částky k výplatě.
• News trading – zakazuje obchodování během vyhlašování zásadních zpráv a v definovaném intervalu před a po, například ± 5 minut.
• Weekend holding – zakazuje držení otevřených pozic přes víkend. Někdy dojde k jejich automatickému zavření bez následků, jindy to může být porušení pravidel s uzavřením účtu.
• Forbidden trading styles – zakazuje různé styly, typicky grid, martingale, one-side betting, pyramiding, arbitráž, HFT…
• IP address / device ID rules – zakazuje obchodování z různých zařízení nebo IP adres.
• Account termination without stating a reason – ano, i takové pravidlo mají snad úplně všechny prop firmy schované ve svých podmínkách.

Nicméně častokrát vágní, nepřesné nebo nejednoznačné formulace v Terms & Conditions umožňují firmě ukončit účet „z důvodu porušení podmínek“ prakticky kdykoli, i bez existence toho posledního.

Neveřejná pravidla

Firmy ale mají v arzenálu ještě také skryté zbraně. Existují totiž pravidla, která prop firmy běžně nezveřejňují. Používají je v individuálních případech. Jejich nasazení pak odůvodní třeba tím, že trader „příliš riskuje“ nebo že neobchoduje „v souladu s fungováním reálného trhu“ (oblíbená formulace, pod kterou lze zahrnout téměř cokoli). V těchto situacích firma zavádí na účtu tradera např. „reálné tržní podmínky“ – rozumějte širší spread, větší latenci, větší skluzy – prostě cokoli, co traderovi zhorší výsledky. Případně mu individuálně omezí maximální povolené riziko třeba na 1 % na obchod, aniž by přitom definovala, co to obchod je. Trader se pak diví, když mu firma zruší účet poté, co otevře dvě pozice v rozpětí hodiny, každou s rizikem 0,7 %…

Stížnosti na takovéto scénáře se v trader komunitě objevují pravidelně a firmy je pravidelně odmítají. Na čí straně je pravda, se veřejnost obvykle nedozví, ale mnoho případů až příliš naznačuje systematické, skoro až koordinované chování prop firem.

Taktiky traderů

Ale ani spousta traderů nemá čisté svědomí. A řada z výše uvedených pravidel, včetně těch neveřejných, existuje právě proto, že tradeři sami se snaží pravidla všemi možnými způsoby obcházet. A takových způsobů existuje celá řada.

Následující výčet rozhodně není úplný a už vůbec by neměl sloužit jako návod k pokusům podvádět. Je to pouhý popis toho, co tradeři reálně zkoušejí:

• Hedging groups – koordinované skupiny traderů, které otevírají protisměrné pozice na různých účtech u různých firem. Pokud jeden účet vydělá na payoutu, často pokryje množství poplatků za jiné, ztracené účty. Díky asymetrii výnosů a ztrát (ztráty jsou limitované na vstupní poplatek, kdežto výnos je teoreticky neomezený) operuje skupina s minimálním celkovým rizikem. Většina firem se proti hedging groups explicitně staví a snaží se je aktivně detekovat.
• Account arbitrage – individuální verze předchozího. Trader si pořídí několik challenge u různých firem, případně víc účtů u jedné firmy, a obchoduje protisměrné pozice. Pravděpodobnost, že alespoň jeden účet dotáhne payout, je vyšší než s jedním účtem, riziko je opět asymetrické a omezené jen na ztrátu vstupních poplatků.
• Account rolling – rychlé nakupování nových účtů po předchozí ztrátě. Trader bere challenge fees jako provozní náklady. Riskuje celkovou velikost denní ztráty s cílem splnit challenge jedním nebo dvěma obchody. Pokud následně třeba z deseti účtů jeden vyprodukuje payout vyšší než deset challenge fees, systém pro něj vychází jako výdělečný.
• Latency arbitrage – cenové feedy některých firem mohou být mírně zpožděné, čehož tradeři využívají k obchodování na základě informací, které dostanou dřív, než se u firmy projeví. Zisky tak vytvářejí na základě technických limitů nebo omezení simulace dané firmy.

Firmy na tyto strategie samozřejmě reagují. KYC procedury, IP tracking, cross-firm blacklisty, algoritmické detektory koordinovaného obchodování. Tradeři své postupy vylepšují – proxy servery, nezávislé identity, vstup k novým firmám bez historie v blacklistu. A tak dál, stále dokola.

Každý, kdo chce do prop tradingu vstoupit jen aby obchodoval podle pravidel, má od začátku velký hendikep: stojí proti systému navrženému pro reálnou statistickou nevýhodu a operuje v prostředí, kde sofistikovaní hráči využívají kolektivních counter-strategií.

To je dobré si hned na začátku uvědomit. Příští, poslední díl se pokusí zodpovědět otázku, pro koho retail prop trading reálně dává smysl a kdy je lepší volbou nějaká úplně jiná cesta.

Tento díl vznikl ve spolupráci s Trader Vito.